Monoxylon III

Info

V odborné literatuře zůstalo téma nejstarší středomořské plavby tématem aktuálním. Zasloužily se o to zejména nové archeologické objevy ze střední a mladší doby kamenné na Kypru, Krétě a dalších ostrovech Egejského moře. V řešení otázek šíření nejstaršího zemědělství a námořní plavby přibylo jen málo praktických pokusů (např. expedice Kythéra 2014 z Peloponésu na západní Krétu na plavidle ze svazků rostlin). Většinou jde o počítačové modelování vycházející ze směru mořských proudů. Aktuální je ověření vlivu směru větru, možného využití jednoduché plachty a plánovaná plavba respektující přírodní podmínky (a tím i zkušenosti dávných mořeplavců).  To je výzva pro připravovanou expedici Monoxylon III plánovanou na květen/červen roku 2019.

Trasa

Výzvu představuje i zvolená trasa expedice Monoxylon III, která se výběrem nejvhodnějšího období k plavbě (květen, červen) vrací k řešení překonání velkých vzdáleností mezi ostrovy.

Z poloostrova Atiky vede plánovaná trasa přes řetězec ostrovů na ostrov Mélos s významným zdrojem obsidiánu (na stejné trase jako řecká expedice Papyrela 1988, což umožní porovnání) a odtud přes ostrov Santorini na Krétu. Poslední uvedená vzdálenost s délkou přes 100 km představuje významné testování vzdáleností, které na jiných místech Středomoří mohly hrát podstatnou roli při posuzování šíření zemědělství. Patří k nim osídlování Kypru, překonání Jaderského moře, šíření obsidiánu mezi Sicílií a pobřežím Tuniska. Mélský obsidián nalezený ve spodních vrstvách věhlasného Knóssu na Krétě naznačuje přepravní trasu, která mohla směřovat cestou více (Santorini – Kréta) nebo méně (Peloponés – západní Kréta) náročnou.

Loď

Monoxylon III se vrací k dlabanému člunu použitému při expedici Monoxylon II, k možnému zvýšení rychlosti tohoto plavidla, k možné úpravě přídě a zádě, která se u plavidla Monoxylon I osvědčila a má možná odraz v nejstarším zobrazení mladších plavidel starší doby bronzové.

Člun expedice Monoxylon III