Expedice Monoxylon I

Film o Expedici Monoxylon I.

Expedice Monoxylon I. , která se uskutečnila v září 1995, testovala možnost námořní plavby z Blízkého východu do prostoru pevninského Řecka.

Motivem expedice byl test přepravy lidí, zvířat a plodin pomocí dlabaného člunu prostředky odpovídajícími neolitu, tj. maldší době kamenné 7000 let před naším letopočtem.

Dlabaný člun dlouhý 6m opatřený bočním plovákem urazil během této expedice trasu dlouhou 290km. Dokázal bez problémů přepravit posádku 9 lidí a poskytnout prostor pro přepravu dalšího nákladu.

 

Trasa

Trasa byla volena na základě logického předpokladu úspornosti (least cost path) a zároveň tak, aby případná neolitická posádka zvládla námořní navigaci i bez map – t.j. vizuálním kontaktem s nejbližší pevninou.

Byla naplánována napříč Egejským mořem od ostrova Samos, který se nachází v těsné blízkosti u tureckého pobřeží. Vedla přes řetězec ostrovů Ikaria, Mykonos, Tinos, Andros a Euboia až na pobřeží poloostrova Atika, kde skončila poblíž městečka Nea Makri.

Původní itinerář expedice Monoxylon I. můžete vidět zde

 

Loď

Člun expedice Monoxylon I (1995)

Člun expedice Monoxylon I. měl hypotetickou podobu, protože za období, které měla expedice úrovní plavby představovat, byla vybrána mladší doba kamenná (neolit). Z této historické epochy nebyly v roce 1995  známy žádné nálezy dlabaných člunů ve Středomoří. Odborná veřejnost věděla pouze o nálezu monoxylu v Dánsku v lokalitě Tybrind Vig, kde nález dlabaného člunu na bývalém mořském pobřeží jasně dokládal použití takového typu plavidla v pobřežní námořní plavbě.

Dlabaný člun první expedice byl v rámci experimentu vyroben z kmene topolu pomocí techniky vypalování. Zkoušeno bylo také opracování dřeva věrnými replikami dobových teslic a seker. Člun byl původně osazen stěžněm s ráhnovou plachtou. Během prvních etap expedice se však záhy ukázalo, že tento typ plachty je pro dlabaný člun absolutně nevhodný. Stěžeň s plachtou výrazně snižoval stabilitu lodi ve vlnách, protože lod neměla zesílený kýl. Plachta byla prakticky použitelná pouze při přímém zadním větru, který však během plavby vál velmi zřídka.

Problém s příčnou stabilitou lodi ve vlnách byl vyřešen bočním plovákem (viz. nákres člunu). Přidání bočního plováku však bylo vykoupeno výrazným snížením rychlosti člunu na 3 km/h  a ztíženým udržováním směru plavby pro kormidelníky, protože člun měl tendenci samovolně se stáčet na stranu plováku.

 

Fotografie z expedice

 

Účastníci expedice