Expedice monoxylon iII
Expedice Monoxylon III s motem „Cesta obsidiánu“ byla v pořadí již třetí velkou námořní výpravou, která na přelomu května a června 2019 po více než 20 letech navázala na expedice Monoxylon I a Monoxylon II.
Nové archeologické objevy ze střední a mladší doby kamenné na Kypru, Krétě a dalších ostrovech Egejského moře se zasloužily o to, že téma nejstarší středomořské plavby zůstalo mezi archeology stále aktuální. V řešení otázek šíření nejstaršího zemědělství do Evropy a pravěké námořní plavby přibylo jen málo praktických experimentů. K ojedinělým experimentům patřila expedice Kythéra 2014, která testovala plavbu z Peloponésu na západní Krétu na plavidle ze svazků rostlin. Většina archeologů však stále používá počítačové modelování vycházející ze směru mořských proudů.
Z našich předchozích expedic však již dobře víme, že klíčovým faktorem pro námořní plavbu primitivních plavidel je aktuální síla a směr větru. Proto pro jsme se zaměřili na možnosti instalace jednoduché plachty do monoxylu a plánovaní plavby s využitím příhodných přírodních podmínek stejně tak, jak bezesporu činili i zkušení dávní mořeplavci.
Cílem expedice Monoxylon III byla realizace cesty z řecké pevniny na ostrov Mélos po trase expedice Papyrella z roku 1988 a porovnání výkonu rákosového plavidla a dubového monoxylu na cestě pro mélský obsidián. Vyvrcholením expedice Monoxylon III bylo dosažení ostrova Kréta „severní cestou“ a překonání vzdálenosti delší než magických 100 km na volném moři mezi ostrovy Santorini a Kréta s nevyhnutelnou noční plavbou.
Plavba na volném moři delší než 100 km představuje významné experimentální testování vzdáleností, které na jiných místech Středomoří mohly hrát podstatnou roli při posuzování šíření zemědělství. Patří k nim osídlování Kypru, překonání Jaderského moře, šíření obsidiánu mezi Sicílií a pobřežím Tuniska.
Trasa
Mélský obsidián nalezený ve spodních vrstvách věhlasného archeologického naleziště v Knóssu na Krétě nás inspiroval k naplánování trasy expedice Monoxylon III jako plavby pro obsidián na ostrov Mélos a jeho přepravu na ostrov Kréta v raném neolitu ( 7000 let před naším letopočtem ).
Trasa vedla z řecké pevniny podél řetězce ostrovů do centrální části Egejského moře. Z ostrova Mélos, kde se nachází významný zdroj obsidiánu, pokračovala přes ostrov Santorini až na Krétu.
V průběhu 12 dní na moři jsme v rámci expedice Monoxylon III odpádlovali celkem 415 km. Z toho bylo 62 km s využitím plachty.
loď
Pro expedici Monoxylon III byl použit upravený dubový monoxyl z expedice Monoxylon II, který při své plavbě podél pobřeží Středozemního moře prokázal dobré plavební vlastnosti a osvědčil se mimo jiné i na otevřeném moři.
Hlavním smyslem úprav monoxylu pro expedici Monoxylon III bylo v maximální míře zachovat jeho parametry jako repliky neolitického člunu nalezeného v archeologické lokalitě La Marmotta v italském jezeře Bracciano. Pomocí přenosu rozměrů originálu na náš člun bylo zjištěno, že šířka lodi přibližně odpovídá. Věděli jsme však, že délka našeho monoxylu je nejméně o 1,45 m kratší než originál z neolitu. Monoxyl, který pro potřeby nové expedice dostal nové jméno Anoula, 20 let vysychal v muzejní expozici a ztratil velkou část své hmotnosti. V souladu s originálem bylo ztenčeno dno lodi z původních 20 cm na 10 cm. Další snížení hmotnosti lodi bylo dosaženo také výraznou úpravou přídě která vychází z motivů zobrazení plavidel starší doby bronzové. Monoxyl byl osazen stěžněm s primitivní ráhnovou plachtou s hypotetickým využitím dřevěných prvků s otvory z originálního nálezu. Vznikl tak zajímavý typ plavidla s nadějí na zvýšení jeho rychlosti.
Maximální kapacita nového monoxylu byla instalací stěžně snížena na 13 pádlařů a kormidelníka stojícího na zádi. První 3 lavice na přídi před stěžněm mohly být obsazeny vždy pouze jedním pádlařem, u dalších lavic pak šíře lodi umožnila pohodlné sezení dvěma pádlařům vedle sebe. V průběhu expedice se optimální posádka monoxylu ustálila na počtu 8 pádlařů s kormidelníkem. Tento počet lidí dosahoval při vytrvalostní plavbě stejné průměrné rychlosti jako plně obsazený člun.
Průměrná rychlost plavby 4,3 km/h bez použití plachty se v rámci expedice Monoxylon III zvýšila jen nepatrně vzhledem k průměrné rychlosti 4 km/h z expedice Monoxylon II. Anoula však překvapivě prokázala velmi dobrou stabilitu při plavbě s plachtou při zadním a zadobočním větru. Průměrná rychlost při plavbě s plachtou se zvýšila na 5,4 km/h a za optimálních podmínek dosahovala až k 6,4 km/h.
Průběh expedice
Organizačně byl tým expedice Monoxylon III rozdělen do dvou posádek, které se v průběhu etap pravidelně v 1,5 hodinových intervalech střídaly v pádlování. Cílem expedice Monoxylon III bylo testování plavebních vlastností monoxylu Anoula v různých oblastech Egejského moře a monitorování vlivu přírodních podmínek na průběh plavby. Nebylo našim záměrem porovnání výkonu současného člověka s neolitickým mořeplavcem. Bezpečnost plavby v průběhu celé expedice zajišťoval doprovodný katamaran.