Expedice monoxylon i

Expedice Monoxylon I , která se uskutečnila v září 1995 v Egejském moři, byla naší první velkou námořní expedicí.

Monoxyl dlouhý 6 metrů byl v rámci archeologického experimentu vyroben speciálně pro tuto výpravu. Přes veškeré problémy spojené s konstrukcí lodi a neznalostí námořní plavby dokázal přepravit posádku 11 lidí a poskytnout prostor pro převoz dalšího nákladu.

Překonali jsme vzdálenost 290km. Pluli jsme podél pobřeží řeckých ostrovů i na volném moři mezi nimi.

Výsledkem expedice bylo potvrzení hypotézy Radimíra Tichého, že monoxyly mohly sehrát významnou roli při migraci prvních zemědělských kultur (lidí, zvířat a plodin ) z Blízkého východu do prostoru pevninského Řecka v neolitu, tj. mladší době kamenné 7000 let před naším letopočtem.

Film o expedici MONOXYLON I

Trasa

Trasa byla naplánována napříč Egejským mořem od východu na západ. Vypluli jsme z řeckého ostrova Samos, který se dnes nachází v těsné blízkosti u tureckého pobřeží a v neolitu byl jeho součástí. Pluli jsme podél ostrovů Ikaria, Mykonos, Tinos, Andros a Euboia až na pobřeží poloostrova Atika, kde expedice skončila poblíž městečka Nea Makri.

Trasa byla volena tak, aby posádka monoxylu zvládla námořní navigaci i bez map a přístrojů pouhým vizuálním kontaktem s nejbližší pevninou.

Vlastními silami jsme odpádlovali 231 km. Kvůli bouřlivému počasí byl monoxyl dvakrát vlečen doprovodným plavidlem na trase dlouhé 55 km.

loď

Člun vyrobený pro expedici Monoxylon I měl čistě hypotetickou podobu, protože v roce 1995  nebyly známy žádné nálezy dlabaných člunů ve Středomoří. Odborné veřejnosti byl znám pouze nález monoxylu v lokalitě Tybrind Vig (Dánsko). Tento nález dlabaného člunu na bývalém mořském pobřeží jasně dokládal použití takového typu plavidla v pobřežní námořní plavbě.

Náš první monoxyl byl vyroben z kmene topolu. V rámci experimentu byla nejprve použita technika vypalování kmene. Při následném opracování bylo na části člunu také vyzkoušeno opracování dřeva věrnými replikami dobových kamenných teslic a seker.

Monoxyl z lehkého topolového dřeva se při námořní plavbě příliš neosvědčil zejména kvůli vysoko umístěnému těžišti celé lodi. Tenké dno lodi nebylo schopno ani po nasáknutí vodou vyvážit hmotu nad čárou ponoru (masivní zvednutá příď, posádka a náklad umístěný v lodi). Problém s příčnou stabilitou lodi byl vyřešen přidáním bočního plováku, což však bylo vykoupeno výrazným snížením rychlosti plavby na průměrných 3 km/h.  Plovák také komplikoval kormidelníkům udržování směru plavby, protože člun měl tendenci samovolně se stáčet na stranu plováku.

Průběh Expedice

Člun byl původně osazen primitivním stěžněm s pevným ráhnem a plachtou. Během prvních etap expedice se ukázalo, že tento typ upevnění ráhna a plachty je pro dlabaný člun absolutně nevhodný a výrazně přispívá k nestabilitě monoxylu. Příčná plachta je prakticky využitelná pouze při zadním větru, který však v průběhu expedice téměř nefoukal. Proto byl celý stěžeň pro další etapy expedice z lodi odstraněn.

Posádka