Expedice Monoxylon II

Film o Expedici Monoxylon I
Film o Expedici Monoxylon II (1998)

Expedice Monoxylon II. se uskutečnila na přelomu srpna a září roku 1998. Cílem bylo prakticky vyzkoušet příbřežní námořní plavbu na monoxylu podél pobřeží Itálie, Francie, Španělska a Portugalska.

Expedice přirozeně navázala na expedici Monoxylon I.  v oblastech, kde prokazatelně docházelo k raně neolitické akulturaci kulturou kardial-impresso. Dalším cílem bylo experimentálně ověřit přepravu obsidiánu z Liparských ostrovů do oblastí západního Středomoří.

V ne poslední řadě pro nás byla výzvou alespoň symbolická reprezentace naší vlasti na Lisabonské výstavě EXPO98 s tématem „Oceány, dědictví pro budoucnost“, protože oficiálně se Česká republika této světové události neúčastnila.

Jádro posádky expedice Monoxylon II. tvořili „zkušení mořští vlci“ z předchozího egejského dobrodružství. Organizačně byla expedice pojata také více velkoryse. Měli jsme vlastní expediční autobus, doprovodné vozidlo pro přepravu člunu a první etapy plavby mezi ostrovy jistila doprovodná jachta. Na financování expedice se podílelo několik významných sponzorů a diplomatickou záštitu nad expedicí převzal tehdejší místopředseda Senátu ČR Petr Pithart.

Trasa

Trasa Expedice Monoxylon II

Vzhledem k délce pobřeží mezi Messinskou úžinou a portugalským Lisabonem ( přibližně 3500 km ) a kvůli omezenému času pro plavbu, kdy nás mimo jiné limitoval přesně naplánovaný termín účasti na výstavě EXPO98, byla trasa expedice rozdělena do několika etap (viz. mapa).

Úseky plavby byly voleny tak, aby kopírovaly oblasti archeologických lokalit a nálezů významných ve vztahu k ideám expedice.

V průběhu měsíce na moři pak posádky v rámci expedice Monoxylon II. upádlovaly více než 780 km.

 

Loď

Člun expedice Monoxylon II

Konkrétní předlohou pro stavbu Monoxylu II. byl nález neolitického člunu v jezeře Bracciano (Itálie), který je dnes vystaven v Museo Nazionale Preistorico Etnografico Luigi Pigorini (v Římě).

Monoxyl použitý na druhé expedici se lišil od své předlohy v detailech, rozměrově a konstrukčně však odpovídal člunu „Bracciano“.

Váha lodě v okamžiku dokončení činila 2650 kg, v průběhu plavby ovšem mírně kolísala v důsledku nasákavosti dřeva mořskou vodou.

Posádku monoxylu tvořilo obvykle 8 – 10 pádlařů a kormidelník stojící na zádi. Maximální kapacita monoxylu byla 14 pádlařů a kormidelník. První 4 lavice na přídi byly obsazeny vždy pouze jedním pádlařem, u dalších lavic pak šíře lodi umožnila sezení dvěma pádlařům na jedné lavici.

Monoxyl byl díky zesílenému dnu a příčným „žebrům“ ve dně lodi ( jsou viditelné na originálním nálezu ) velmi stabilní a dosahoval průměrné rychlosti plavby 5 km/h. Oplachtění monoxylu nebylo v průběhu expedice Monoxylon II. testováno.

Odborné zhodnocení významu expedice a parametrů Monoxylu II. najdete zde

Fotografie z expedice